Mniši, klášter a koně z Jerezu

Klášter u Guadalete

Kartouza v Jerezu se nazývá také Santa María de la Defensión. Podle Wikipedie přišel podnět od Álvara Obertose de Valeto, rytíře janovského původu, kterého Alfons X. pověřil obranou Jerezu po jeho dobytí v roce 1264. Protože neměl dědice, odkázal své jmění na kartuziánský klášter. Místo u řeky Guadalete bylo vybráno v roce 1475 a stavba v pozdně gotickém stylu začala v 15. století. Andrés de Ribera zahájil renesanční vstup v roce 1571 a průčelí kostela bylo v roce 1667 přestavěno v barokním stylu.

Koně přicházejí

Podle ministerstva zemědělství bylo kartuziánské plemeno poprvé vyšlechtěno v klášteře na konci 15. století na přilehlé pastvině Fuente del Suero. Podle Wikipedie lze linii vysledovat až do roku 1476 a mniši ji chovali a zachovávali přinejmenším od tohoto roku. Španělská Wikipedie popisuje, že mniši chovali koně velké čistoty volně na Fuente del Suero. Hospodářství, které dnes návštěvníci prohlížejí, stojí na stejném pozemku vedle kláštera.

Vzdor koruně

Anglická Wikipedie uvádí, že v následujícím století mniši tvrdě chránili svou krevní linii a vzdorovali královským příkazům křížit své koně s neapolskými a středoevropskými plemeny. Dodává, že však zavedli arabské a berberské krevní linie. Článek o Jerezu podává stejný příběh stručněji: když koruna nařídila křížení, mniši odmítli a uchovali si svou krevní linii téměř 400 let. Kartuziánský článek na Wikipedii dodává, že genetická studie z roku 2006 nenašla žádné genetické rozdíly mezi kartuziánskými a jinými koni čistokrevného španělského plemene.

Francouzská vojska, vyhnání a záchrana

Wikipedie uvádí, že francouzská vojska využívala komplex v roce 1810 během poloostrovní války jako kasárna a způsobila těžké škody, a že mniši uprchli do Cádizu a vrátili se na vypleněné místo. Španělská Wikipedie uvádí, že v roce 1810 kněz Pedro José Zapata zajistil přibližně 60 klisen a tři hřebce a ukryl je v Breña del Agua, a označuje to za základ současného stáda. Anglická Wikipedie poznamenává, že někteří kartuziánští koně byli později nazýváni koňmi Zapata. V roce 1835, uvádí, byl klášterní hřebčín rozpuštěn a koně přešli do vlastnictví španělského státu.

Značka, která dala hřebčínu jméno

Název hřebčína, Hierro del Bocado, pochází ze značky používané k označování jeho zvířat. Anglická Wikipedie uvádí, že původní značka mnichů, představující zvon, byla v 18. století nahrazena značkou ve tvaru udidla. Španělská Wikipedie připisuje Hierro del Bocado Pedrovi José Zapataovi a uvádí, že dalo stádu jeho jméno. Oba zdroje se rozcházejí v datu, proto tento průvodce žádné nevolí.

Klášter dnes

Wikipedie uvádí, že kartouza se v roce 1856 stala národní památkou, jedním z prvních zhruba tuctu takových míst ve Španělsku, a je nyní zapsána jako Bien de Interés Cultural. Sestry z Betléma, Nanebevzetí Panny Marie a svatého Bruna pokračují v mnišské tradici, kterou kartuziánští otcové udržovali více než pět století. Většina obrazů, které Francisco de Zurbarán vytvořil pro svatyni, je nyní v Museo de Cádiz. Vstupenka do hřebčína popsaná na tomto webu zahrnuje koně, nikoli klášter.

Pro koho to není

Cestovatelé, kteří doufají v prohlídku klášterních prostor a obrazů, by měli hledat jinde: vstupenka na hřebčín je návštěvou statku, který z kláštera vyrostl, nikoli kláštera samotného. Než svou cestu naplánujete kolem kláštera, ověřte si jeho vlastní návštěvní podmínky, protože ty jsou od této rezervace oddělené.

Přečtěte si dále: Co je kartuziánský kůň a co se na hřebčíně odehrává?